Zóny koně

O co jde?

Tělo koně je pomyslnými čárami rozděleno na několik částí. Těmto částem říkáme zóny. Pro nás jsou důležité pro to, že umístění tlaku do určité zóny vyvolá přirozeně určitou reakci. Na počátku bude pro koně důležité i to, ve které zóně stojíme, ale to by časem mělo vymizet.

 

Kůň na začátku tréninku má zónu přibližně u lopatky jako na tomto obrázku.

 

zóny koně

 

 Dělící čára je tvořena kolmicí k zemi spuštěnou středem kohoutku koně. Pokud tlak působí na řídící linii, kůň se pohybuje bokem do strany. Je to jakési rovnovážné místo. Zóny před ní řídí pohyb vzad a předkem do strany, zóny za ní pohyb vpřed a zadkem do strany.

I. zóna

 První zóna začíná od nánosníku koně, přes nozdry, pysky a končí prostorem před koněm, kam až dohlédnete. Tlak v první zóně přiměje koně k pohybu vzad, případně k odchodu od nás. Zatlačit na koně v první zóně je nejrychlejším způsobem, jak ho odehnat od sebe pryč.

intimní zóna

Intimní zóna zahrnuje celou koňskou hlavu včetně uší, končí na týle. Tato zóna je zvláštní, protože se v ní nachází citlivé části koňského těla - huba, nozdry, oči a uši. Pokud zde působíme tlakem, počínáme si obzvlášť opatrně a pokud to není nezbytné, směrujeme tlak do jedné ze sousedících zón (I. nebo II.). Přesto je třeba zde na tlak koně uvyknout - později se zde bude nacházet například udidlo.

II. zóna

 Druhá zóna začíná týlem koně, končí dělící čárou. Je v ní tedy celý krk a také přední nohy a lopatka. Tlak zde koně přiměje k pohybu vzad, nebo k pohybu předkem do strany.

 III. zóna

Třetí zóna se nachází od řídící linie přes hřbet, hruď a břichoaž po úroveň slabin.  Tlak zde koně přiměje k pohybu vpřed, nebo k pohybu do strany. Spíše než zádí se do strany pokouší jít celým tělem, ale záď převažuje nad předkem. Tato zóna je pro nás z jezdeckého hlediska nejspíš nejdůležitější, protože právně v ní se jako jezdec nacházíme.

 IV. zóna

Třetí zóna je slabina, záď, zadní nohy a končí kořenem ocasu.  Tlak zde přiměje koně k pohybu vpřed, nebo zádí do strany. V této zóně bychom měli mít dobře propracovanou řídící hru pokud chceme se svým koněm pracovat ve volnosti, či v kruhové ohradě.

V. zóna

Pátá zóna se nachází od kořene ocasu směrem dozadu kam až kůň dohlédne. Tlak v této zóně přiměje koně k velice výraznému pohybu vpřed.

šestá zóna - no možná ani ne zóna jako spíš osobní prostor koně

což lze vřadit do šesté zóny koně. Je to prostor kolem koně. Prostor jehož velikost není přesně daná.  Každý kůň má svůj prostor různě velký, tak jak člověk.

V čem je problém?

 Obvyklým problémem je, že toto rozdělení je jakýmsi předobrazem, kde by jsme jednotlivé zóny chtěli mít. U koně v klidu platí načrtnuté rozdělení, ovšem v okamžiku, kdy se kůň dá do pohybu, může se situace rychle změnit. Zažili jste jistě, že kůň pobízený v páté zóně couval, nebo kůň bržděný otěžemi stále zrychloval.

Klíčem k tomuto problému je dělící čára.

 U mladého koně se dělící čára nenachází tam, kde u zkušenějšího, ale spíš tvoří linii vycházející z kohoutku, ale mířící podél přední strany lopatky k horní části prsou. Problémem je, že pokud se řídící linie posune, tlačí I. a II. zónu před sebou a naopak III., IV. a V. táhne za sebou, či naopak.

Jinými slovy, někdy si myslíme, že tlačíme v páté zóně, ale kůň nám říká : "Podívej, tlačíš teprve v druhé zóně, budu couvat!" Aby se to nestávalo, je třeba zóny jasně definovat. Umístit dělící čáru na místo, kde ji požadujeme a na tomto vždy neochvějně trvat.

Pokud to ze země funguje, nasedněte na koně a pokračujte odtud.

 Jezdec ve třetí zóně

Jak už bylo řečeno, jezdec se nachází právě ve třetí zóně. Přesto, že může omezeně zasahovat i do ostatních zón, většina jeho pomůcek bude působit zde. Pokud chceme pomůckou holeněmi přimět koně k nějaké činnosti, zpočátku to bude vypadat nějak takto:

- Pro pohyb vpřed stisknutí obou nohou zde ve třetí zóně.

- Pro pohyb vzad výrazný posun nohou vpřed, do druhé zóny.

-  Pro ustoupení předkem posun jedné nohy do druhé zóny.

- Pro ustoupení zádi posun jedné nohy vzad směrem ke čtvrté zóně.

Ale určitě bychom nechtěli, aby naše pokyny koni zůstaly takovéto. A taky nezůstanou. Toto vše slouží k tomu, aby se koni staly naše pokyny srozumitelnými. Pokud ví co po něm chceme, začneme postupně rozsah působení zmenšovat. Nakonec by se naše pokyny měli zredukovat na plochu podbřišníku a jeho nejtěsnější blízkosti.

Posun holeně vpřed, nebo vzad se stává nevýrazným a brzy téměř neviditelným.