Celá komunikace s koňmi se dá díky Patu Parellimu stáhnout do sedmi základních her, ze kterých se pochopí principy, které jsou základ pro komunikaci.

Přátelská hra

O co jde?

Přátelská hra je rytmický pohyb

K čemu to slouží?

Zbavuje koně strachu z předmětů okolo něj. Posiluje důvěru. Učí koně rozeznávat rytmický pohyb od tlaku.

Jak hrát?

Nejdřív bychom se měli přesvědčit, že na sobě kůň nemá žádná "zakázaná" místa. Dotýkejte se koně a hlaďte ho po celém těle. Pokud si nejste jistí jeho reakcí, použijte mrkvovou hůlku, vaší "prodlouženou ruku". Tak zůstanete v bezpečné vzdálenosti i pokud se kůň bude z počátku bránit. Zakázaná místa eliminujete tím, že se budete dotýkat především k nim nejbližších míst, kde kůň dotyky ještě snese a občas, jakoby mimochodem se přibližte do zakázané zóny a ihned zase vrátíte zpátky. Později bude kůň snášet čím dál delší dotyk a brzy se tato problematická místa ztratí docela. Při hraní je nejdůležitější naše řeč těla - buďte uvolnění, usmívejte se, dívejte se mimo koně. Neměli by jste pro koně žádným způsobem představovat hrozbu. Všechno co děláte se odehrává v rytmu. V tom je pro koně jistota - ví jaký pohyb bude následovat. Nyní podobným způsobem pokračujte s vašimi pomůckami - vodítkem, ohlávkou, mrkvovou hůlkou... Začneme ve větší vzdálenosti, kůň se nebude cítit tolik ohrožený, jako kdyby jste se ho chtěli ihned dotknout. Koním, kteří hru neznají, musíte podat více informací, jaksi "vysvětlit pravidla". Proto je  v pohybu, zastavíme sami a i za to ho odměníme ukončením nepříjemné činnosti. Kůň brzy porozumí a začne "hrát sám za sebe". Pokud se koně můžete kdekoli dotknout a neprchá před předměty samotnými, můžete přidávat na intenzitě - zlehka koně plácat, mávat okolo něj apod. Důležité je nepodvádět - neplížit se okolo koně tak, abychom ho náhodou nevyrušili. nebojte se koně uvést do pohybu. Pokud se dá kůň do pohybu, pokračujeme dál ve hraní. ve chvíli, kdy se kůň zastaví. přestáváme hrát. Je důležité klást na koně přiměřené nároky a požadavky dávkovat postupně.

                                                               

Někteří koně mají navíc strach z nějákého určitého předmětu - igelitové plachty, plastové lahve, bičíku... naší nejdůležitější zbraní je zde trpělivost. POZOR! Pokud kůň sice před rytmickým pohybem neutíká, ale zato se tlačí na vás, není chybou nedostatek důvěry, ale respektu! Základem úspěchu je nestavět na "kousku" s určitým předmětem, ale na principu. Princip  je univerzální pravidlo, platí za všech okolností. nezáleží na tom, jestli držíte mrkvovou hůlku, sedlo, igelitovou plachtu, nebo koště. Principům koně rozumí a věří jim. Když je jednou pochopí, budou se jimi řídit za všech situací. 

KSim:

Dalším způsobem přátelské hry je mávání hůlkou, švihání. Učí koně zvládat krizové situace, např. na vyjížďkách. S máváním přestaneme až tehdy, když nám kůň věnuje celou svou pozornost (obě oči a uši) a stojí klidně a uvolněně. nesmíme přestat dokud kouká jinam, nesoustředí se na nás a není klidný. Pochvala pro koně pak je, že ustoupíme z jeho zóny. Důležité je v tomto cvičení přestat mávat vždy, když se kůň zastaví. Jde o to koně ujistit, že on je ten, kdo může tuto nepříjemnou věc ovládat. Tzn. vždy když mávám hůlkou kolem koně a on se děsí - hýbe se - nepřestanu mávat. Když se kůň zastaví třeba jen na moment já okamžitě musím přestat s hůlkou mávat (nebo přestat šustit s pytlíkem to je jedno). Kůň musí žít v dojmu: "aha když zůstanu stát, zbavím se toho strašného mávání, šustění, švihání". Ale když se budu hýbat bude mě tento pohyb a zvuk pořád otravovat. Takto kůň pochopí, co se od něj žádá. A já si časem u koně získám více důvěry takže on mi nakonec dovolí dobu švihání a mávání prodlužovat aniž by se Kůň hnul. Opět ale musím být schopna dodržovat důslednost a spravedlnost. Takže vždy musím dodržet "pravidla naší domluvy s koněm" v tomto případě opravdu přestat mávat vždy když se kůň zastaví a odměnit ho klidem. Nikdy nesmím koně nepříjemně, silně švihnout u přátelské hry - tím by došlo k velké zradě z mé strany vůči koni. Pokud od něj žádám aby se nebál když kolem něj švihám a pak ho i třeba nedopatřením švihnu okamžitě ztrácím důvěru, kterou si budu znovu těžko získávat.

 

Nemá cenu hrát přátelskou hru s koněm který mě nerespektuje (válcuje mě, vstupuje mi do prostoru, aniž bych mu to dovolila...), nevěnuje mi pozornost...

 

Příkla: kůň je citlivý na uši. Důležitá věc na kterou bych v tomto případě něměla zapoměnout je nutnost zapřemýšlet první proč si kůň vlastně nechce na ucho šáhnout. Možná je to proto že náš dotek koně lehtá. Proto by měl být dotek na ucho ne příliš jemný, ale taky ne příliš silný. Další příčinou může být také bolestivost ucha. nebo prostě jen nedůvěra v dotek a právě v tomto případě pomocí přátelské hry můžeme koně na dotek na uších znecitlivět, což je náš cíl. Princip v tomto případě spočívá v přiblížení se a oddálení. Takže je dobré vzít si na pomoc třeba hůlku a začít se přibližovat k uchu koně. Když se dostanu do míst kde s eto koni nelíbí přejdu toto místo hůlkou rychle. Pak znovu začnu např. na krku, kde dotek kůň snáší v pohodě a blížím se hůlkou opět k uchu a  ucho (místo kde se to koni nelíbí) přejedu hůlkou rychle a pak se opět vrátím na krk koně a toto pořád opakuji v rytmu tak dlouho dokud kůň najevo žádnou nelibost (uhnutí hlavou, zvednutí hlavy, trhání sebou). Pokud  si kůň nechá přes ucho přejet aniž by dal najevo nesouhlas odměním ho tím že mu dám na chvíli pokoj a odstoupím od něj na chvíli. Pak můžu hrz opakovat s cílem že pohyb na místě ucha budu postupně pomalovat až tak že budu schopna koni hůlku na uchu chvilku nechat = dotek. Pak je už na mě jestli přejdu dále k jinému úkolu nebo budu na tomto problému pracovat do dokonalosti ale vhodné je odměnit koně za každou pozitivní věc právě tím že mu dám pokoj. Je dobré si tyto úkoly rozdělit i do několika dní, nemusím hned velkého cíle dosáhnout v jeden den. Velkým cílem v tomto případě je to že se budu moci koně dotknout ucha rukou. Malé cíle díky kterým se můžu velkého cíle dopracovat můžu tozdělit do několika etap. V našem případě je malý cíl např. to, že mi kůň dovolí přejíždět hůlkou po uchu pomaleji aniž by mi dal najevo nesouhlas. dalším, už vyšším cílem je to že mi dovolí dotek hůlkx na uchu. Ještě vyšší cíl může být to že mi dovolí

rychlý dotek mé ruky na své ucho. Až nakonec dojdu k cíli kdy budu držet jeho ucho ve své ruce a kůň se tomuto doteku nebude bránit.

 

Tuto hru hrajeme opakovaně mezi ostatními hrami k uklidnění koně a udržení vyváženosti mezi dominancí a přítelstvím.

 

                                                        

---

 Dikobrazí hra

O co jde?

Dikobrazí hra je stálý tlak. je důležitým základnem pro práci za hřbetu - všechny pomůcky jezdce jsou stálým tlakem

K čemu to slouží?

Učí koně ustupovat stálému tlaku, nebo jej následovat. Odstraňuje opziční reflex. Ten jistě každý znáte - strčíte do koně a místo aby uhnul, natlačí se na vás. Je to pro koně přirozený reflex.

Jak hrát?

Při dokobrazí hře přijde na řadu správné fázování tlaku. Základní fáze jsou čtyři: srst, kůže, maso, kost. Jednotlivé fáze by měly po sobě následovat asi po čtyřech vteřinách. Až zvládnete suveréně fázování tlaku, tak aby jste o něm nemuseli neustále přemýšlet, mohou fáze následovat i rychleji. Ovšem než získáte jakousi rutinu je vhodné tento interval dodržet Tlak by měl začínat vždy velice slabě a postupně získávat na intenzitě. Pokud bychom na koně začli tlačit hned velkou silou projevil by se opozoční reflex: kůň by se opřel proti tlaku. Tlak používáme úsporně - vždycky bychom měli mít v záloze nějákou další, vyšší fázi tlaku. Ve chvíli, kdy se kůň pohne žádaným ypůsobem, tlak ihned povolíme - co nejrychleji, protože kůň si bude pamatovat co udělal, když tlak přestal. Příště to zkusí znova a postupně se bude snažit reagovat na co nejnižší fázi tlaku, která je mu méně nepohodlná. Pokud chceme, aby kůň pokračoval v pohybu dál, místo úplného povolení přejdeme zpět do první fáze. Zde opět platí, že méně je někdy více. Pro začátek je lepší jeden pěkný krok, než deset ne tak dobrých. Pokud koně budeme nutit stejné cvičení do nekonečna opakovat, začne přemýšlet co dělá špatně a bude to zkoušet napravit pro nás zcela nevhodným způsobem. Dikobrazí hra nám pro začátek pomůže koně zacouvat za nos a za prsa a ustoupit předkem nebo zadkem koně do strany. Při ustoupení zádí omezíme pohyb vpřed vodítkem, u ustoupení předkem si zpočátku můžeme pomoci přidržením za ohlávku, po případě necháváme koně vykročit ze zacouvání (váha je přenesena na zadek). Toto by ovšem nemělo být  stabilní - raději nacháme koně na povoleném vodítku a v případě vykročení vpřed opravíme a opět je povolíme. Hraní prokládáme hraním přátelské hry, zvláště v místech, kde jsme před tím tlačili. Vrátíme tím získaný respekt do rovnováhy s důvěrou. Dikobrazí hra je velmi důležitá. Většina pokynů jezdce má charakter stálého tlaku , tedy pro něj bude snáze pochopitelné.  

 

---

Řídící hra

O co jde?

Řídící hra je rytmický tlak.

K čemu to slouží?

Učí koně rychlejším reakcím a ovládání na větší vzdálenost. Výrazně posiluje respekt.

Jak hrát?

Nyní dojde k zúročení vaší předchozí práce. Postavte se dál od koně a zaměřtě se na tu část koně, kterou si přejete pohnout. Pro začátek doporučuji především záď - je to snadnější protože koně vlastně otáčíme k sobě a snadno vodítkem zamezíme pohybu vpřed. Zamračte se na vámí zvolenou část koně a ukažte na ni prstem. Pokud se kůň nepohne přidejte rytmický tlak vodítkem, nebo mrkvovou hůlkou. Na rozdíl od rytmického pohybu se tlak ke koni přibližuje a ve čtvrté fázi koně dožene a zasáhne. Spousta lidí je vyděšená z toho, že má svého milovaného čtvernožce uhodit, ale jen tak můžete zůstat ke koni spravedlivý. je stejnou chybou koně zasáhnout když už plní váš požadavek jako ho nezasáhnout když ho neplní. Stejně jako u dikobrazí hry zde kůň pochopí co po něm chcete a příště se vyšší fázi tlaku snadno vyhne. rytmický tlak nikdy nesměřuje na  koně, ale vždy na místo, kde už kůň v tuto chvíli neměl být. Pokud se mu podaří včas ustoupit, není spravedlivé jej přesto uhodit! Říká se. "Buď tak jemný, jak je to možné a tak důsledný jak je to nutné". Zde je nutná i jakási zručnost v používání pomůcek - pokud si nemůžeme být jistí, kam pomůcka směřuje, můžeme si pokazit kus odvedené práce a v horším případě sebe nebo koně zradit. NestyĎte se za to, že si práci např. (obzvláště) s mrkvovou hůlkou vyzkoušíte nejprve na sucho. I tuto hru často prokládejte přátelskou hrou. Učte koně pomocí řeči těla kdy se jedná o rytmický pohyb a kdy o tlak. koni by nemělo příliš záležet na tom, že máváte vodítkem okolo jeho zádi, ale proti tomu na tom, zda jej posíláte pryč či nikoli. nelekejte se - pro koně, který se řšči těla dorozumíval celý život je to lehčí než pro nás. Tyto první tři hry jsou nejdůležitějším dorozumívacím prvkem mezi vámi a vaším koněm - nikdy vlastně nebudete dělat s koněm nic co by nespočívalo na těchto třech základních principech, ať už si to uvědomíte nebo ne. Ostatní hry jsou jejich jakousi nástavbou, rozvitím a kombinací.

 

                                              

Záď je na tuto hru opravdu nejjednodušší. Ale časem můžete koně vysílat na slalom a vy přitom stát na jednom místě a koně si vlastně řídit jen pohledem - hejbat zadkem, předkem, dopředu a dozadu.

---

 Jo - jo hra

O co jde?

Běž dozadu - pojď dopředu.

K čemu to slouží?

Vyvažováním pohybu vpřed a pohybu vzad vyvažujete důvěru a respekt

Jak hrát?

Postavete se proti koni a odešlete jej pozadu od sebe (jako v řídící hře, tj. zamračte se. ukažte na něj, rozkývejte zápěstí a postupně celé vodítko, přestaňte jakmile se pohne vzad). na rozdíl od ní však zůstaňta stát na místě, nepostupujte spolu s ním. Až kůň odcouvá na konec vodítka, nebo tam kam si přejete, změňte radikálně postavení těla. Usmějte se, podívejte k zemi, celkově s e uvolněte a můžete se i mírně natočit bokem. Váš postoj "odeílací" se změnil va "zvací". Nyní zvete koně k sobě. pokud se k vám váhá vydat, pomozte si přitažením vodítka. Jde o dikobrazí hru, takže nezapomínejte na správné fázování a rychlé povolení v okamžiku první pozitivní reakce. Pokud se kůň zapírá do vodítka, udržujte napětí a vyčkávejte až to přehodnotí. Opět odměňte pozitivní reakcí povolením. Při návrau od sebe nenechte koně šťouchat hlavou, tím by jste si připravovali problém, kdy kůň jednoho dne bude přes vás prostě pokračovat v cestě. Nevhodné chování ihned opravte. Snažte se vyrovnat rychlost, s jakou jde kůň od vás a k vám. Pokud s e zdá vyrovnání dobré, zkoušejte čas od času opouštět svou pozici před koněm a pokuste se na stejném principu hrát i když stojíte vedle něj, popř. za ním. Postupujte směrem od předu do zadu. Koně obecně mnohem raději chodí dopředu, než dozadu. Zpočátku je toto mírněno tím, že před nimi stojíte vy. ve chvíli, kdy se postavíte jinam, je třeba vyrovnávat znova. Nejvírazněji se to projeví v pozici , kdy stojíte za koněm.

 

                                                              

---

Kruhová hra

O co jde?

Neměň tempo. Neměň instrukce.

K čemu to slouží?

Učí koně samostatně plnit náš požadavek.

Jak hrát?

Práci na kruhu známe snad všichni z běžného provozu. Základ - cvičitel stojící na místě a kůň obcházející okolo - zůstává stejný, jinak zde však najdeme mnoho odlišností.

Základem pro dobrou kruhovou hru je správné odeslání. Na začátku stojíme čelem proti koni. Podíváme se nahoru a do strany ve směru, kterým koně vysíláme. Přidáme stejně (nahoru do strany) ruku držící vodítko a celou vrchní částí se za ní natočíme. Pokud tento impulz koni k vykročení nestačí, nebo je příliš váhavé, přidáme rytmický pohyb mrkvovou hůlkou na úrovni přední nohy. Takto koně odešlěme předkem do strany a zárověň dopředu. Ve chvíli kdy kůň vykročí na kruh, povolíme voodítko na plnou délku a přestaneme na koně tlačit. Stojíme uvolněně na místě, na koně se nedíváme, nepopoháníme ho, ani mu jinak nevyhrožujeme. Pokud se kůň zastaví, nebo přejde do vyššího, či nižšího chodu, opravíme jej opětovním vysláním. Pokud chceme koně zastavit, odešlete jeho záď od sebe pomocí řídící hry. Kůň by měl zůstat stát tam, kde jste ho zastavili, ne se hned rozběhnout k vám pro pochvalu. V opačném případě budete mít problém při změnách směru.

 

---

Stranová hra

O co jde?

Pohyb koně do strany pomocí řídící, popř. dikobrazí hry

K čemu to slouží?

Pomáhá nám s koněm lépe manipulovat v prostoru. Je základem práce na dvou stopách ze hřbetu.

Jak hrát?

Pro počáteční nácvik považujeme nějákou pevnou, rovnou překážku, např. plot, nebo zeď stáje. Koně vyšleme kolmo proti ní, jako při kruhové hře. Když je kůň již kousek od překážky, vykročíme, vykročíme proti jaho boku a vybídneme jej k několika krokům stranou.  Použijeme rytmický tlak a směřujeme jej střídavě na předek a zadek koně. Překážka nám pomáhá omezit pohyb koně vpřed. Většina koní se pokouší jít mnohem rychleji předkem, než zadkem. Tomu zabráníme tím, že zadek budeme odesílat více. Snažíme se zamezit přitahování hlavy koně zpět, pokud se však zcela obrací od nás, opravíme jej krátkým přitažením. v žádném případě koně nepřidružejte za ohlávku, aby nám předkem neutíkal. Pokud kůň rozumí našim požadavkům, můžeme se vydat do volného prostoru. Bude to o něco těžší, prototže přijdete o berličku v podobě zábrany pohybu vpřed. Nyní musíme tuto bariéru koni definovat, i když tu ve skutečnosti není. Vyberte si nějáký předmět  k němuž se můžete pohybovat. vaše linie je mezi vámi a předmětem. Když se při hraní bude kůň pokoušet linii narušit, opravte jej pomocí jo-jo hry. Zpočátku bývá jednodušší vytyčit si linii tak, aby se nelézala v nevelké vzdálenosti rovnoběžně s pevnou překážkou.

 

---

 Prostorová hra

O co jde?

Překonat překážku a počkat na instrukce.

K čemu to slouží?

Zbavuje koně strachu ze stísněných prostor.

Jak hrát?

Stísněným místem může být pro koně takžka cokoli. může být stísněno ze spodu (plachta na zemi, prkený mostek, parkurová překážka, kaluž), ze stran (úzké chodby, průchody, branky),  z vrchu (různé přístřešky, či budovy všeobecně), i ze všech stran (přepravník na koně). V přírodě by se kůň takovým místům obloukem vyhnul, protože je v nich málo prostoru pro útěk před nebezpečím, nebo je prostě namáhavější je překonávat než obcházet. Pokuď už mu nic jinýho nezbývá, proběhne je co nejrychleji a co nejrychleji se od nich vzdálí. Na první pohled se prostorová hra podobá kruhové.  Vybereme si nějáký přiměřeně stísněný prostor. Por začátek to může být například prostor mezi námi a ohradou, nebo nízký skok. vyšleme koně na kruh skrz stísněný prostor. Neměl by během průchodu zrychlovat a už vůbec ne z něj vybíhat. Po překonání jej zastavíme. Nyní jej můžeme poslat zpět opačným směrem, nebo chtít něco jiného. Právě v tomto je ta odlišnost od kruhové hry. Důležité je, aby si kůň uvědomil, že má počkat co bude dál. Např. kůň, který toto zvládne vám nebude hnát na skoky a půjde za nimi zastavit.